FENOMÉN JEŠTĚD

Fotografická kniha se věnuje objektu hotelu a vysílači na Ještědu.

Objednat knihu

Kniha obsahuje nevšední a originální záběry a informace, komentáře a texty jsou kromě češtiny přeloženy do němčiny a angličtiny.

200 stran formátu 29×24 cm na křídovém papíře s vloženými plány a výkresy na pauzovacím papíře, 2. rozšířené a upravené vydání, s 30-ti stranami informací a fotografií navíc.
Texty jsou kromě češtiny přeloženy do němčiny a angličtiny.

Fotografická kniha se věnuje objektu hotelu a vysílače na Ještědu, kolektivu architekta Karla Hubáčka, využívá různých pohledů: od soutěže a dokumentace stavebních prací, porovnání návrhů a realizace řešení interiérů se současným stavem, zachycení vývoje návrhů výtvarníků, přes technické zvláštnosti a běžný pohled na Ještěd očima turisty, nebo řady fotografů. Demonstruje provázanost tohoto symbolu a přirozené soužití s obyvateli i přes relativní mládí stavby a představuje také autorský kolektiv, který se na celkovém vzhledu i funkci podílel.

Fenomén Ještěd kniha

Foto publikace © Aleš Jungmann

Fenomén Ještěd kniha

PUBLIKACE
FENOMÉN JEŠTĚD

AUTOR A VYDAVATEL BC. JIŘÍ JIROUTEK

Fenomén Ještěd kniha
Fenomén Ještěd kniha

AUTOR PROJEKTU
“FENOMÉN JEŠTĚD”

BC. JIŘÍ JIROUTEK, QEP

Současný český fotograf žijící v Liberci, vystudoval Institut tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě (abs. 1994).

Od roku 1991 žije a pracuje jako umělec na volné noze, je držitelem titulu QEP (Qualified European Photographer). Spolupracuje často s výtvarníky, ve své tvorbě se zaměřuje na architekturu a portrétní fotografii.

Vystavoval na mnoha autorských i společných výstavách doma, v Evropě i Spojených Státech, je držitelem mnoha ocenění.

CÍL PROJEKTU
“FENOMÉN JEŠTĚD”

Projekt Fenomén Ještěd vznikl kolem roku 2000 z obdivu k objektu Ještědu a jeho autorům, s cílem upozornit na tuto mimořádnou stavbu a pomoci k její celkové obnově a uvedení interiérů do původního stavu.

Základem celého projektu byl soubor černobílých fotografií detailů stavby formátu 1 x 1 metr, autora projektu, fotografa Jiřího Jiroutka. Poté projekt pokračoval vydáním kalendáře na objednávku Statutárního města Liberce a v roce 2005 autor projektu vydal vlastním nákladem fotografickou knihu FENOMÉN JEŠTĚD. Kniha byla pokřtěna při oslavách 32. výročí stavby Ještědu a stala se současně katalogem ke stejnojmenné výstavě v Galerii Jaroslava Fragnera na Betlémském náměstí v Praze, kde bylo možno kromě fotografií, obdivovat také poslední existující kousky z původního, dnes již prakticky neexistujícího vybavení hotelu a restaurace na Ještědu.
Výstava byla mimo České republiky také prezentována například v Bruselu a St. Gallen a v redukované podobě byla v roce 2008 součástí velké výstavy o architektuře a umění střední Evropy v době studené války “Cold War Modern”, ve Victoria & Albert Muzeu v Londýně.

S platností od začátku roku 2006 byl Ještěd vyhlášen Národní kulturní památkou a v současné době probíhají jednání o zápisu do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

ČÍM JE PRO MĚ JEŠTĚD?

Každodením barometrem, zázračným horizontem, majákem na cestě domů. Symbolem lidského umu, píle a odvahy. Společníkem všedního žití i slavnostních chvil.
 FENOMÉNEM

Fotograf Jiří Jiroutek

 (na fotografii s architektem Karlem Hubáčkem).

Pět fotografií ze souboru FENOMÉN JEŠTĚD bylo vybráno odbornou komisí do finále mezinárodní soutěže HASSELBLAD MASTERS 2010. Tyto fotografie si můžete po dohodě objednat a zakoupit v limitované autorské edici na galerijním papíře, nebo jako interierový obraz, až do velikosti formátu 1,5 x 1,5 metru na hliníkové desce či fotoplátně.
Ještěd
Ještěd
Ještěd
Hasselblad Masters Jiří Jiroutek

Historie a stavba Ještědu

Věž je vytvořena jako skořepina ve tvaru hyperbolického paraboloidu přecházející na úrovni cca 50m do válce.

Mohutný křemencový suk byl až do čtyřicátých let 19. století lidmi téměř nedotčený. Odedávna byly na jeho vrcholu vztyčovány jen kříže. Zpočátku zde stávaly kříže dřevěné, v letech 1737 až 1812 dva kříže kamenné a potom opět jen kříže ze dřeva. Poslední, šest metrů vysoký kříž byl slavnostně vztyčen nad Libercem 1. června 1990.

V roce 1844 začali manželé Florián a Barbara Haslerovi z Hanychova vynášet na ještědský vrchol jídlo a pití, protože Ještěd tehdy navštěvovali vojáci, kteří byli do Liberce dočasně převeleni, aby dbali o bezpečnost v době nepokojů zdejších textilních dělníků. O tři roky později postavil lesník Hebelt na Ještědu dřevěný srub, který si Haslerovi pronajali. Chata brzy vyhořela, ale vytrvalá paní Haslerová vybudovala v roce 1850 u skalního výklenku pro návštěvníky nový přístřešek, většinou sestavený jen z okolních balvanů. Návštěv začalo viditelně přibývat až když v letech 1863–1867 byla dokončena silnice z Liberce do Podještědí. Tehdy se Haslerovi rozhodli postavit na vrcholu Ještědu bytelnější chatu i s možností ubytování turistů. Dokončili ji v roce 1868, ale podzimní vítr rozmetal nedbale sroubený krov, a tak chata přivítala své první návštěvníky až o rok později. Chatu koupil roku 1909 Horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory, ale již roku 1885 k ní na svoje náklady nechal přistavět verandu pro 200 osob. Návštěvnost Ještědu stoupala natolik, že Horský spolek se rozhodl vybudovat na vrcholu hory mohutnou chatu, spíš horský hotel.

Roku 1906 stavitel Schäfer předložil vlastní plán a v červnu toho roku začal se stavbou. Dokončil ji za pouhých šest měsíců a nová chata byla otevřena 13. ledna 1907. Byly v ní, kromě velké noclehárny i 23 hostinské pokoje. Společenský sál pojmul 200 osob, veranda pak dalších padesát. Chata měla i vysokou věž. Touto nezaměnitelnou dominantou se Ještěd chlubil na tisících pohlednic a snímků až do 31. ledna 1963. Té noci ještědský hotel vyhořel. Stalo se tak při neopatrném rozmrazování vodního potrubí. Jen o rok později podlehla stejnému živlu i stará chata. Ta tehdy sloužila již jen jako nouzové ubytování pro dělníky, kteří likvidovali následky požáru hotelu. Během pouhého roku tak oheň zničil staré dějiny Ještědu.

Po několika letech rozvažování byl na vrcholu Ještědu položen základní kámen dalšího hotelu, který krášlí horu nad Libercem dodnes. Jeho stavba trvala ale o něco déle než stavba hotelu stavitele Schäfera. Teprve v roce 1973 byl dokončen pozoruhodný, do té doby v Čechách nevídaný stříbrný kužel.
K historii Ještědu patří i jeho dvě dřevěné rozhledny. Ta starší stála na vrcholu v letech 1876–1889. Byla jen 7,6 m vysoká, ale protože horu pokrýval jen nizoučký porost, postačovala. Druhá ještědská rozhledna zdobila vrchol hory v letech 1889–1903. O čtyři roky později se již mohli návštěvníci Ještědu rozhlížet dodaleka z mohutné kamenné věže ještědského hotelu.

 

KONSTRUKCE

Objekt vysílače je založen na 1 m tlusté kruhové železobetonové desce o průměru 13,40 m, pod dvěma suterény, v hloubce 9,40 m pod úrovní přízemí, kterému odpovídá nadmořská výška 1014,15 m. Hlavní nosný dřík, k němuž je připojena konstrukce hotelu a plošiny pro parabolické antény kryté laminátovou kapotáží, sahá po kótu 33,00 m; je tvořen železobetonovou troubou o vnějším průměru 5,00 m a tloušťce stěny 0,30 m, a předpjatými deskami podlah hotelových prostor a anténních plošin; tato část je dílem pardubického Průmstavu. Nad ní, od úrovně 26,96 m, pokračuje ocelová skořepina proměnného průměru 10,50 až 1,62 m po kótu 70,96 m. Navazující nosný laminátový válec o průměru 1,90 m a tloušťce stěny 16 až 12 mm sahal původně po kótu 88,48 m, rekonstrukce anténního systému v roce 1997 jej ještě o cca 3 m prodloužila na kótu 91,46 m. Laminátový nástavec je překryt ocelovým víkem. Průměr opláštění tvaru rotačního hyperboloidu na kótě 3,75 m je 32,20 m.

 

TVAR

Vnější vzhled každého díla je zajisté to, co především upoutá pozornost každého diváka a ovlivní jeho názor. Bohužel však, pro daleko největší část veřejnosti, včetně publicistů, zůstává toto hledisko hlediskem jediným, ke škodě jich samých i pro spravedlivé ocenění přínosu ostatních, kteří se na vzniku díla podíleli. Jistě nejde o to podceňovat zdařilý tvar stavby, její zasazení do přírodního prostředí, navázání na dopravní, energetické i lidské komunikace, ale nelze zanedbat ani hledisko bezpečnosti a ekonomické proveditelnosti díla, tedy vhodnost a kvalitu nosné konstrukce. V ideálním případě jsou všechna tato hlediska splňována současně, žádné z nich nevyžaduje násilné omezení hlediska jiného.

Tvar ještědského vysílače tomuto požadavku nesporně odpovídá: povlovně navazuje na siluetu kopce, současně svým rozšířením v patě vytváří prostor pro hotel, a jeho špička pro výhodné umístění antén. Rozšiřování věže směrem k základu, i když je ve spodních partiích opticky dotvořeno kapotou plošin speciálních antén a pláštěm hotelu, odpovídá zvětšování napětí od vlastní tíhy stavby a od větru, na které je lidské oko zvyklé u konstrukcí tohoto typu, od Babylonské věže, Eiffelovky a klasických továrních komínů až po moderní televizní věže. Tomu odpovídá i geneze tohoto tvaru, na němž se, kromě arch. Hubáčka podíleli i statici Ing. Zdeněk Patrman (1927–2001) a Ing. Zdeněk Zachař (1925–2005, od roku 1968 v USA, takže jeho přínos k Ještědu přestal být od té doby zmiňován).

V souvislosti se střední (ocelovou) části věže sluší zmínit také prof. Ing. Vlastimila Křupku, DrSc. (*1927) z Vojenské akademie Brno. Je vytvořena jako skořepina ve tvaru hyperbolického paraboloidu přecházející na úrovni cca 50,0 m do válce. Celkové výška ocelové skořepiny, navazující na železobetonovou konstrukci hotelu a plošiny pro antény, je 44,50 m. Skořepina o průměru 10,5 m v základně (na 26,96 m) a ve vrcholu 1,62 m (70,96 m) je vyztužena žebry, nejmenší tloušťka plechu je 6 mm; vyrobily ji Vítkovické železárny. Tento konstrukční systém, který je velmi únosný a ekonomický, se prof. Křupkovi počátkem šedesátých let osvědčil na 180 m vysokých televizních věžích na Bukové hoře u Děčína (1961–1965) a na Cukráku u Prahy (1961, slouží dosud), a byl proto použit i zde. Na ocelové části je umístěn laminátový nástavec s průměrem o 300 mm větším než ocelový „hrot“ pod ním, jak to vyžadovaly televizní antény a nutný manipulační prostor kolem nich.

Ještěd historie
Ještěd historie

zajímavosti

OCENĚNÍ STAVBY Cena UIA Augusta Perreta (1969) Stavba století (2000)
KYVADLO Kmitání ve větru … Dynamické zkoušky věží … Antény pro dálkový přenos … Druhý televizní program …

Prof. Ing. Ondřej Fischer, DrSc., Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR (z článku „Ještě k Ještědu“ foto: archiv autora)

Wünsch, Brychtová, Masák, Binar

Křest knihy – Wünsch, Brychtová, Masák, Binar